Blog

Cítím se. Jsem… v pravdě k sobě, otevřenosti životu a přítomná svém těle… .

První listopadový víkend. Jasno. Stoupali jsme na vyhlídku v lese. Děti si nejprve hledaly důvody k nespokojenosti (moc horko, moc chladno, moc kopec… :-), ale nakonec je příroda objala takovou nádherou a rozmanitostí, že se začaly úžasně bavit, občas dokonce i spolu Počasí se vlnilo a měnilo, ale já jsem věřila, že nahoře se Slunce znovu ukáže. Ke...

V tom trojúhelníku je mnohem víc než týden. Cítím z něj vodu, která nese život. Vlny. Tichou klidnou hladinu, kterou najednou rozrazí gejzír energie. Ohromnou sílu, která se někde v čase rozplyne, a něžné kapky slz utvoří při dopadu kruhy.

Jsem dcera svého otce. Otce, který mě vždycky miloval a kterého jsem vždycky milovala já.